O tom, že docházà k oteplovánà naÅ¡Ã planety, již nenà nejmenÅ¡Ãch pochyb. A s nejvÄ›tÅ¡Ã pravdÄ›podobnostà je rychlost tÄ›chto zmÄ›n zvyÅ¡ována lidskou ÄinnostÃ, zejména pak vysokými emisemi sklenÃkových plynů, z nichž nejznámÄ›jÅ¡Ã a nejvýznamnÄ›jÅ¡Ã je oxid uhliÄitý.
Â
PrávÄ› to vÅ¡ak vyvolává urÄité kontroverze. Koneckonců lidé vÄ›dÃ, že rostliny tento plyn spotÅ™ebovávajà a pÅ™eměňujà na kyslÃk. NavÃc jim také svÄ›dÄà teplo. Zdálo by se tedy, že oteplovánà nenà až takový problém, neboÅ¥ ÄÃm vÃce oxidu uhliÄitého bude, tÃm rychleji porostou rostliny. MÄ›lo by to tedy být nÄ›co, co je pro nás skuteÄnÄ› dobré. Bohužel, lidé, kteřà toto tvrdÃ, si Äasto neuvÄ›domujà nÄ›kolik zásadnÃch detailů.
Â
Â
JednÃm z nich je fakt, že rostliny, co se výživy týÄe, nejsou závislé pouze na pÅ™Ãtomnosti oxidu uhliÄitého, ale také na živinách a vlhkosti v půdÄ›. ZmÄ›na rozloženà srážek pak znamená, že ta bude ÄÃm dál suÅ¡Å¡Ã, zvláštÄ› v letnÃm obdobÃ, kdy je vegetaÄnà růst na svém maximu. To samozÅ™ejmÄ› znamená, že rostliny budou hynout, a nebudou tedy fotosyntetizovat.
Â
Dále je tu fakt, že i když zde máme dostateÄnou vlhkost i živiny, fotosyntéza stále pÅ™estává fungovat, pokud teplota stoupne na urÄitou hranici. Ta je samozÅ™ejmÄ› u každého druhu rostliny odliÅ¡ná, u naprosté vÄ›tÅ¡iny se vÅ¡ak pohybuje od 35 do 40 stupňů Celsia. A to jsou teploty, které jsou v létÄ› už i u nás. V takovém pÅ™ÃpadÄ› se proces absorpce oxidu uhliÄitého zastavÃ.
Â
Â
Je tedy jasné, že situace nenà tak jednoduchá, jak se nám nÄ›kteřà snažà namluvit. RozhodnÄ› neplatÃ, že vÃce CO2 znamená lepÅ¡Ã prostÅ™edà pro rostliny. I zde platÃ, že je nutné jeho urÄité rozmezÃ. A to je, z velké Äásti i dÃky lidem, v souÄasné dobÄ› stále ÄastÄ›ji pÅ™esahováno. Výsledkem je pak desertifikace krajiny, tedy jejà promÄ›na v pouÅ¡Å¥. A pokud se nÄ›co nestane, pak to Äeká v následujÃcÃch desetiletà i naÅ¡i republiku.